Letecká Asociace Vrcholového Sportu

HISTORIE A SOUČASNÁ SITUACE KOLEM PROJEKTU ICADA, rozděleného do tří etap.

Považujeme za nutné blíže seznámit veřejnost, naše podporovatele a fandy leteckého průkopnictví se zákulisím a složitostí boje za rekordními výkony nejúspěšnější světové rekordmanky všech dob, české pilotky, mistryně Evropy Hany Zejdové a dodnes neuznání LAVS a jejího projektu ICADA ve složitém období moderních dějin Českého národa po roce 1989. Je v zájmu pravdy vědět, jak se odvíjel tento proces boje za prosazení špičkových závodních a rekordních výkonů v bezmotorovém létání, které překvapily svět a mohly být dnes o dalších 50% dále – v závodních výkonech, v počtu rekordů a jejich kvalitě, jak je uvažováno v prospektu ICADA, názvem odvozeného od bájných letců řecké mytologie

Icara a Daidalose.

Vize k budoucímu obletu Země kluzákem (větroněm), jednomu z nejnáročnějších úkolů malého letectví má svoji historii. Výrazně k tomu dopomohl dlouhý let, který jsem provedl během Mezinárodního mistrovství Francie roku 1957 od města Nancy k jihu ke Středozemnímu moři v termice, ve svahových proudech a byl zakončen ve vlnovém proudění. Zde se dá hovořit o vzniku myšlenky na mnohem větší výkony v dálkových letech s využitím všech forem vzestupného proudění s podstatně výkonnějšími větroni v budoucnu, se stratosférickými lety, s vyvrcholením – s pokusem přeletět Atlantik z USA do Evropy, a nakonec etapovým a posléze čistým obletem Země bezmotorovým letadlem s nejmodernějšími vymoženostmi vědy a techniky a samotných schopností a odolnosti člověka.

Byla a je to fantazie nebo vize, po které je zapotřebí se ubírat? Má smysl vymýšlet něco nového, když se zde setkáváme s potížemi, které nás spíše odrazují na každíém kroku? Možná, že je to příliš odvážná myšlenka. Nechat věcem pomalý vývoj bez dobrodružství je také cesta pokroku, avšak mnohem pomalejší.

Obdobným dobrodružným směrem se ubírá Švýcarský projekt SOLAR IMPULS se zaměřením k obletu Země pomocí motorické síly na sluneční pohon. Projekt ICADA má širší záběr se zkušenostmi pilotů bezmotorových letadel s využitím čistých přírodních sil ve vyšším výškovém rozsahu zemské atmosféry vertikálního a horizontálního proudění kolem Země, se záložním motorem na pohon sluneční energií a s vyřešením skladování energie slunce.

Obrázek STGL zespodu

Plánovat a připravovat vrcholné výkony v letectví ve složitosti lidí mnoha různých názorů není snadné. Když se koncem padesátých let začalo hovořit o přeletu Atlantiku balonem, vzniklo mnoho pochybovačů o realitě takového cíle. O obletu Zeměbalonem už vůbec byly pochybností o zdravém rozumu autorů těchto myšlenek. Netrvalo dlouho a tyto plány byly těmi nejodvážnějšími letci splněny. V bezmotrovém létání překonání tisícikilometrové vzdálenosti již to byl dlouho cíl vskutku nedosažitelný. Jsme lidé, možná s dobrodružnějšími myšlenkami, kteří již tehdy viděli hodně dál i v bezmotorovém létání. Meteorologické podmínky se vyskytují všude na světě v celém rozsahu atmosféry Země a ten, kdo domyslí jejich spojení, stane se nositelem pokroku i v nejnáročnějším obletu planety Země na bezmotorovém letadle.

Myšlenka k velkým dálkovým letům na větroni byla podpořena při našich setkáních a po mnoha debatách s našim předním plachtařským meteorologem, poválečným instruktorem létání a výškovým rekordmanem dr. Jiřím Förchtgottem již roku 1953. Byl uznávaným předním odborníkem na vlnové proudění mezi světovými vědci. Na základě svých pozorování roztřídil proudění do skupin, které jsou uznávány. Zaměřením perleťového oblaku nad Krkonošemi, který se tam objevil v roce 1949 ve výšce přes 30 km a zkušenostmi z výskytu perleťových oblaků ve Skandinávii dal do víru budoucích výkonů velký podnět. Nikdy velké vize a plány v bezmotorovém létání neodsoudil, jak bylo a je možné i dnes cítit u jiných věhlasných odborníků a naopak podpořil a uměl povzbudit každou myšlenku k rekordním dálkovým letům. Byla to škola nejlepších znalostí.

Několikrát jsem se pokoušel podat dispečerské službě plán k dálkovému letu přes Maďarsko a Rumunsko až k Tureckým hranicím. Uskutečnil se pouze jednou roku 1960 letem ze Žamberka přes Slovensko a Maďarsko s předčasným přistáním v Rumunsku již pod nastupující oblačností teplé fronty. Proto jsem zorganizoval v roce 1961 a roku 1975 expedice do Vysokých Tater k překonání výškových rekordů ve vlnovém proudění a k pokusu z výšky 10 – 12 km, později ve výškovém vybavení z nejvýše dosažené výšky nasadit k dálkovému letu k navázání na další pohoří a doletět co nejdále. Známý vědec prof. Joachim Kuetner, jeden z nejzkušenějších plachtařů ve vlnovém létání, pilot který dosáhl v roce 1938 za Krkonošemi rekordní výšky podle jednoho pramene 8.000 metrů, později vedoucí pracovník Weather Bureau ve Washingtonu, tento odborník chtěl naše výškové létání ve Vysokých Tatrách od roku 1975 s dosud jediným nejmodernějším vybavením větroně na světě k letu do sratosféry financovat a podpořit naše úsilí v budoucích plánech. Nebyla zde politická vůle takovou spolupráci uskutečnit. Dva čs. výškové rekordy v očekávání překonání světových rekordů a výšky 15 km se mohou zdát málo, ale na zkušenosti z výškových letů to bylo velké posunutí dopředu k myšlence budoucího obletu celé zeměkoule.

Podařilo se mi za pomoci vzácných přátel u vojenského letectva a velké podpory nyní čestného prezidenta FAI dr.Čeňka Kepáka výškového Blaníka technicky připravit a nemohu vynechat vzácné fandy leteckého průkopnictví manžele plukovnici dr. Věru Perlingerovou a plukovníka Josefa Perlingera vytvořit dispečerské podmínky k super dálkovým letům na našem území. To mě hodně uškodilo, protože ješitný a neschopný trenér české reprezentace neměl vědomostní zázemí takové výkony zabezpečit pro reprezentanty, kteří podle podivných pravidel jedině mohli dělat rekordní činnost, navíc se svojí neúpřimností při porušení pravidel o průletech letových cest zpronevěřil naši reprezentaci dispečerské službě. Avšak moderní technika k tomu nemohla být k dispozici; nesměl jsem být v reprezentačním družstvu a to bylo jedině předpokadem získání moderního větroně. Když jsem jej mohl získat jinou cestou, od polského výrobce Jantara 2, větroň byl proti mé vůli přidělen na jiné účely. Tyto šarvátky mezi úsilím něčeho dosáhnout a ješitným úsilím pohodlného funkcionářského vyžívání sportovního letectví k sotva průměrným výsledkům a odjakživa napjaté vztahy mezi Prahou a ostatními kluby nemohly naplnit velké cílevědomé úsilí. V tomto prostředí jsem nemohl uspět před rokem 1989 s nadčasovými myšlenkami, navíc nesměl do reprezentace, která by zaručila mít přístup k výkonné letecké technice. Nejvýše jsem složitě získal z reprezentace vyřazený větroň s jeho velice omezenými výkonnostními parametry a celou řadou technických závad. Horší to bylo s jeho dovybavením na příklad vhodnou radiostanicí a kyslíkovou aparaturou. K tomu již nedošlo.

Jak a proč vznikly expedice Kangaroo do Austrálie.

Svět uznává nečekané rekordní výkony pilotky z bývalé Východní Evropy.

Cílem naší skupiny, soustředěné později v LAVS po uvolnění politického napětí po roce 1989 bylo dosahovat nejlepších výsledků o mezinárodních soutěžích a současně svést i boj o rekordní výkony, které se závodní činnosti souvisí a tvoří vzájemně propojenou nádobu. S touto filozofií být úspěšný v celém rozsahu letecké vrcholové činnosti, jak tomu bylo v ostatních sportech populárními rekordními výkony, pro mě vzorem v houževnatém tréninku velkého sportovce Emila Zátopka. Rekordní výkony jsou velkou hnací silou každého sportu. Zákonitě podporují a vytřibují závodní taktiku. Organizace rekordů je ale mnohem náročnější než létání soutěžním. Našim zpohodlnělým funkcionářům, zejména po roce 1989 bez velkého fandovství ke špičkovým výkonům v letectví (zaměřeným ke zbohatnutí z letecké činnosti), které bylo vlastní všem průkopníkům letectví v předválečné i poválečné době se vytratilo. Připadal jsem si v tomto boji hodně osamělý. Hledali jsme podporu u přátel doma i v zahraničí. Bylo to odvážné rozhodnutí odejít za rekordy do zahraničí, do vzdálené a pro nás neznámé Austrálie. Věděli jsme jen, že tam Němec Hans Werner Grosse překonal většinu ze svých 48 světových rekordů. Ale bez odvahy zůstanete jen přízemními lidmi. Naše odvaha odpoutat se od minulých centralistických struktur byla korunována úspěchem, který bude stěží kdy někým na světě, u nás asi nikdy zopakován. Překonáním 57 světových a kolem 300 národních rekordů. I překonání absolutních, tedy mužských rekordů ženou s celou řadou světových prvenství. Nahromadilo se zde velké, před rokem 1989 potlačované úsilí, které Českou republiku vyneslo do popředí světa jak nikdy předtím v celé historii sportovního letectví, ale i se závistí, jaká způsobuje to nejhorší, likvidaci nejlepších lidí od leteckého sportu.

České prostředí nerado uzná jednotlivce, kteří příliš vybočují nad ostatní a je-li to žena, která svým talentem a odvahou překonává muže, stává se nežádoucí a její výkony obtěžují. Filozofie českého bezmotorového létání je ovlivněna strukturami po bývalém Svazarmu, v době politického uvolnění po roce 1989 mnohem zhoubnějšími.

Protože se Hana Zejdová nemohla zúčastnit mužských mistrovství světa v USA roku 1991 a ani na Novém Zélandě, a do Švédska se dostala s krajním vypětím bez podpory technické i morální a naopak byla přítěží, kam se řádně mezi muži kvalifikovala a obdržela na mužská mistrovství světa pozvání a výhody od pořadatelů, museli jsme naše úsilí v připravenosti k nejvyšším sportovním metám zaměřit k rekordnímu létání v Austrálii. Jako jediné možnosti se prosadit v době naší absolutní izolace od vrcholového sportu, s mým vyloučením z aeroklubu a dodnes trvajícím zákazem vstupu na aeroklubové letiště. Nová totalita v AeČR předčila tu předcházející. Naše odvážné rozhodnutí jít létat rekordy do Austrálie vzbudilo odpor a nevoli trenéra Vacha, a generálního tajemníka IVO J.Dodala, kteří měli v rukou velkou moc kádrového rozhodování po polovojenské a stále monopolní organizaci Svazarm. Byli ve všem samostatní, nikomu při tom nepodléhali, kromě svých bezprostředně politických nadřízených. Bez souhlasu trenéra Jaroslava Vacha, v tomto postavení bez světového přehledu, i nového samozvoleného generálního tajemníka Aeroklubu IVO Jiřího Dodala, který byl obyčejným pracovníkem ÚV Svazarmu, neletcem, s posláním agenta StB donášet na své spolupracovníky ve sportovním letectví, nikdo jako za komunistického režimu ani po roce 1989 bez jejich souhlasu nesměl jít létat do zahraničí. Bylo to hrubé porušení pravidel s trestem pro nekázeň člena této polovojenské organizace a platilo důsledně i po roce 1989.

Měl jsem v paměti co mi sdělili na ÚV Svazarmu před rokem 1989, kde tito pracovníci nezastávali tak krajní politické názory, kdy jsem nesměl do reprezentace, že mé sportovní výsledky a schopnosti organizovat rekordní činnost na Svazarmu uznávají. Ale nemohou překročit politický postoj trenéra Vacha (horšího nestraníka než jiných straníků), který jim dal moje politické a rozhodující hodnocení, že nesplňuji podmínky k důstojné reprezentaci socialistického zřízení v západních zemích. Takové politické hodnocení nemohli ani jako nejvyšší kádrováci Svazarmu překročit. Odnesla to postupně i Hana, moje dcera, zařazená do reprezentace s úspěchy, jaké jsou vlastní velkému talentu, jak o ní prohlásil Američan a odborník na bezmotorové létání pan Bernard Smith a těšili se spolu s prezidentkou americké Soaring Society of America paní Judy Lincoln na její účast na mužském mistrovství světa v Uvalde roku 1991. Naši účast plachtařskou komisí pro naše plachtaře odmítnutou, prý pro nedostatek financí. Velká nepravda. Tito američtí funkcionáři se těšili na účast přední pilotky mezi 118 nejlepšími muži světa a uspořádali pro Hanu finanční sbírku, která se ztratila. Udělal jsem pro její účast vše co se dá udělat. Sehnal dobrého sponzora, odeslal nenávratný vklad dva tisíce dolarů pořadateli, úspěšně jednal s tehdejším místopředsedou vlády panem Jozefem Mikloškou a guvernérem Národní banky panem Josefem Tošovským. Ale co naplat, IVO Jiří Dodal po dohodě s trenérem Vachem Haně neodeslali do USA přihlášku. Dodal lhal, že ji odeslal. Později si Vach ponechal na svém kontě po zásahu k neúčasti Hany i nenávratný vklad dva tisíce dolarů, který nám ředitel mistrovství pan Huffstutler vrátil zpět na naše přání k zabezpečení financování jiného programu expedice do Austrálie. To již po vyúčtování mistrovství světa, jak jinak než ze své kapsy. Velké ostuda, ale mistři zpolitizovaných intrik, k tomu vyškoleni v období normalizace mají hroší kůži před svědomím a mezinárodně uznávaným etickými pravidly ve sportu.

Dcera Hana než byla přijata do reprezentacejiž měla za sebou několik národních rekordů na cvičném větroni Blaník a klubové Vose a projevila nevšední houževnatost v létání. Jak jsem sám mohl poznat s vlastnostmi a velkou osobní odolností k mnohem tvrdším podmínkám rekordního létání. Umístění na druhém místě s vítězstvím v jedné disciplině na mistrovství republiky mužů v kvalifikace na mužské mistrovství světa, třetí místo na Mistrovství Evropy žen v sovětském Orlu, kde svým debutem startovala jako nejmladší účastnice na nejstarším větroni, vítězka pilotů NATO v Německu, dvakrát mistryně Maďarska s vítězstvím ve většině disciplin s vysokým hodnocením ze zahraničí za její velké rychlosti v jednotlivých disciplinách a jiné přednosti způsobily její zařazení do Dukly Praha pracovníky Ministerstva obrany, podle jejich hodnocení „nejperspektivnější letecké sportovkyně i mezi muži“. Se závistí kolegů a kolegyň s postupným a potupným vyřazením Hany z vrcholového závodění, za těchto podmínek jsme se vydali za rekordy do Austrálie. Proti vůli funkcionářů AeČR, kteří po nás požadovali souhlas s jejich schváleným vedoucím výpravy, odevzdáním sponzorských příspěvků k jejich všelijakému neprůhlednému vyúčtování a jiné kádrovací nesmyly, kde bych jako organizátor expedice nevyhověl jejich požadavkům být ve výpravě.

Aby toho nebylo dost, představitel Aeroklubu IVO Jiří Dodal zasáhl v Dukle a tuto špičkovou činnost chtěl znemožnit. Nemohli přenést přes srdce, společně v trenérem Jaroslavem Vachem, že mě v době normalizace nepustili do reprezentace přes několikeré úspěšné kvalifikace a moje dcera by šla do zahraničí za doma znemožněnou sportovní slávou. Po návratu domů z expedice je Hana překvapena. Na zásah AeČR, konkrétně generálního tajemníka IVO Jiřího Dodala je bez zaměstnání v Dukle, aniž by jí to někdo oficiálně oznámil. Pomsta v zahraničí označená jako velezrada a zločin, mají zničit sportovkyni s pozdějšími nejvyššími mezinárodními oceněními a vymazat ji z historie Českého sportovního letectví. Stává se při své světové úspěšnosti nástupkyní Martiny Navrátilové v horších podmínkách svobody národa, než tomu bylo za komunistické totality, kdy sportovec mohl odejít do svobody v demokratickém zahraničí. Těžší podmínky k velkým rekordům nemohly potkat žádného sportovce v letectví ani v jiných sportech. Nesmíme se z ústraní bránit ani na nejvyšší úrovni politické moci ani dnes, v roce 2014. Vyhlídky na obnovení činnosti jediné naší světové rekordmanky a jediné držitelce nejvyššího ocenění v bezmotorovém od FAI Lilienthalovy medaile létání jsou po vyjádřeních našich politiků pramalé, nebo žádné. Nepomůže ani interpelace v Poslanecké sněmovně před dvěma stovkami poslanců a členů vlády.

V Austrálii jsme byli po předehře k zániku koncem roku 1991 přijati jako známí sportovci. Věděli tam o mých úspěších, o světovém rekordu, vítězství ve Francii z roku 1957 a studovali moje odborné články. Hana jako úspěšná závodnice, mistryně Evropy a vítězka mužských soutěží, vice mistryně republiky mužů, dvojnásobná mistryně Maďarska, byla skvěle do kolektivu letců přijata a byly nám umožněny podmínky k létání rekordů recipročně za jinou odvedenou práci. Neměli jsme na nájem letecké techniky a živili se s pomocí farmářů a našich krajanů. Tato náročnost byla ve velice přátelském prostředí největší australské letecké školy Sportavia Soaring Centre, krásném leteckém prostředí, které jsme potřebovali a obdivovali, a přineslo výsledky, jaké udivily svět. Vždyť nikdo v tomto sportu nepřekonal 57 světových a téměř 300 národních rekordů v tak krátké době světovou legendu Němce Hanse W. Grosseho. Ženou. Je to popsáno v knížce “První Lilienthalova medaile do Čech“ a v připravované knize „Světová legenda smetena z oblačných výšin“. Protože lidská závist zde vykonala své, Hana nikdy nebyla v České republice za své výkony vyhodnocena nebo oceněna, nesměl být zveřejněn rozhovor o udělení Lilienthalovy medaile, natočen filmový dokument, který chtěli vyrobit Poláci nebo návrhy z veřejnosti k vyznamenání byly post svazarmovci odmítnuty.

Když jsem se již po mém odstranění z Aeroklubu po spěšně provedeném a zinscenovaném s neznámými mladými lidmi z ulice roku 1990 jako nepohodlnému člověku funkcionářům normalizační doby setrvalých ve vedoucích postavení Aeroklubu po roce 1990 zmínil na dotaz novináře, co je cílem expedic Kangaroo do Austrálie – překonání několika světových rekordů (našim plánem bylo získat kolem 20 rekordů a odzkoušet naše síly v tvrdých podmínkách k další činnosti projektu ICADA), nejvyšší představitel AeČR IVO Jiří Dodal, bývalý estébák ve vysokém postavení Aeroklubu po roce 1989 (opakuji že nastoupil v roce 1977 na ÚV Svazarmu jako donašeč na spolupracovníky) to prohlásil za chiméry a nikde nepodpořil; naopak u Dukly Praha zařídil zinscenovaný odchod Hany z tohoto sportovního zaměstnání a její existenční poškození pro celý život. Na MŠMT, Sdružení sportovních svazů nám zavřeli dveře před podporou psaním pomluvných dopisů nejvyšším státním představitelům i do zahraničí s důsledkem, že jsme bez dotací a neuznáním naší Letecké asociace vrcholového sportu jako rovného partnera jiným občanským sdružením.

Pro tyto neetické zásahy se všechny expedice do Austrálie odbyly s finančními problémy, pouze se sponzorskými dary, které mnohdy nestačily ani pokrýt cenu letenek a Australané nám na letenky poslali peníze a zajistili další průběh expedic podle jejich návrhu pomoci. Podrobnosti se dočtete na www.aeronoviny.cz, jediném tisku, který píše o naši tvrdé cestě za vrcholnými výkony v letectví, zejména po roce 1989, aby tento historický úspěch, kdy naše slavná pilotka Hana Zejdová psala historii letectví a přesto tento úspěch, kdy se poprvé od začátku vzniku letectví Česká republika ocitla roku 1988 na prvém místě v rekordech ve světě, co nedokázali naši nejslavnější piloti muži, i přede všemi světovými velmocemi pouze jejími výkony, a tento vynikající a zřejmě stěží opakující úspěch má našimi nepřejícími post svazarmovci vyšumět do ztracena.

Jsme pod zločinným dohledem zadrženi na hranicích jako pašeráci, postaveni před vyšetřovatele a před soud – za světové rekordy následuje v České republice trest. Hana Zejdová se tak po roce 1989 ocitá v situaci Martiny Navrátilové, o to horší a poníženější, že zpolitizovaná diskriminace v nerovném postavení ženy ve sportu je v době svobody nadřazená zákonům, Ústavě státu a Všeobecné deklaraci lidských práv OSN. Nikdo na světě nechce věřit, že se tomu tak děje ve kdysi vyspělém demokratickém Českém národě. Ve světě je Hana Zejdová odkazována na prezidenta Havla, kam jsou psány dopisy k pomoci ze zahraničí i naše. Představitelé Aeroklubu, všichni tří bývalí spolupracovníci StB si jdou na FAI oslavovat sté výročí založení této mezinárodní organizace všech letců světa, za Hanu přebírají na Generální konferenci FAI nejvyšší ocenění Lilienthalovu medaili, aby si užili mezi delegáty světa její slávu při vínu a popíjení, která jim nenáleží, už proto, že Hanu z vrcholového sportu zlikvidovali, jak je posáno na www.aeronoviny.cz.

Jedno z pokrytectví Aeroklubu a hienismus k zakrývání diskriminace sportovců je vyznamenání náměstka ministra pro sport Jana Kocourka na Generální konferenci FAI na Rhodu roku 2007. Vše je takto zajištěno s vyhlídkovými lety politiků nad Českým rájem ke krytí úplatkářství, znevažování dotací na sport od roku 1990 v mega rozměrech a trvalému neuznání nejúspěšnější letecké organizace naší Letecké asociaci vrcholového sportu, odsouzené s nejlepšími lidmi k zániku. V zahraničí je to považováno za velezradu a zločin na ženě, která svůj život zasvětila vrcholovému sportu a nejlepší reprezentaci své země. V tomto nerovném boji za rovné právo ženy ve vrcholovém leteckém sportu v České republice, kde nenalézáme žádnou morální a mravní pomoc, se složitě odehrávají expedice do Austrálie, až naše činnost s ustřihnutými sponzory a bez dotací na sport musí být pozastavena. S tím trpí i celý projekt ICADA s programem výzkumu k využívání fotovolatiky jak se daří švýcarskému projektu SOLAR IMPULS. Níže uvedený článek uveřejněný v MF DNES dne 8.9.2005 spolu s dopisem IVO Jiřího Dodala tehdejší ministryni Buzkové definitivně dosáhly naše opovržení a politiky zasahovat do vrcholového sportu a zastat se člověka a občana tohoto státu. Všechny aerokluby dostaly potřebné tiché instrukce, co jsme zač, dokonce za nejhorší estébáky (proto musíme mít lustrační osvědčení), jak se k nám chovat a nepřijmout nás za členy.

Projekt ICADA a LAVS - zneváženi pomoci tisku.

Hanlivý článek „Pilotka chce obletět Zemi. Mnozí ji nevěří“ má znevážit současné české letecké průkopnictví, nejlepší výkony a postavení českého sportovního letectví ve světě, v České republice post svazarmovskými „odborníky“ s vysokoškolskými tituly, avšak bez základních vědomostí a světovým přehledem, kteří by nikde ve světě neuspěli.

Jak nepřející a závistiví lidé v bývalém normalizačním post svazarmu v monopolním Aeroklubu České republiky, s uplatňovanými kádrovacími pravidly nás sportovce umí pomluvit, umí podřídit a zdevastovat své vysokoškolské vzdělání, jen aby realitu průkopnictví otočili a znevážili a zapletli se do svých zištných zájmů svědčí článek v MF DNES ze dne 8.9.2005. Promovaná meteoroložka Alena Zárybnická a trenér reprezentace plachtařů ing. Petr Krejčířík se v tomto nehorázném článku předvádí svými propady ve znalostech meteorologie, nám známými a publikovaným koncem 40 let minulého století nebo měřeními od NASA o výškovém horizontálním a vertikálním proudění v horních vrstvách atmosféry, známém po celém odborném světě, jen ne ve zločinném post svazarmu v AeČR. Nebylo nám dovoleno tyto neodbornosti našim článkem s podklady ze zahraničí vyvrátit. Tito lidé zla způsobují stálé odkládání II. etapy i celého projektu ICADA o dlouhých 15 roků.

Úvod zločinného a hochštaplerského dopisu IVO Jiřího Dodala ministryni Buzkové, která neuznala záštitu tehdejšího svého stranického představeného a premiéra vlády Miloše Zemana, a tím neuznala rekordní výkony Hany Zejdové v Austrálii jako reprezentaci státu a odsoudila k trvalému protizákonnému odstranění LAVS z dotaci na sport. Ministryně se zachovala se jako spolupracovnice bývalých kádrů normalizačního systému moci.

Vyjádření k dopisu „Letecké asociace vrcholového sportu“

ze dne 14. září 2003 ministryni Dr. Petře Buzkové.

/Žádost o dotaci na sport pro LAVS s doporučením premiéra, ministrů financí a dopravy/

Pan Dodal píše:

Předesílám, že pana Zejdu, který je pod tímto dopisem podepsán jako Prezident Letecké asociace vrcholového sportu, znám rovněž jako ředitele Expedice Kangaroo či Prezidenta Zephyr Association. Nevím, jakým způsobem jsou tyto organizace zaregistrovány, zda v obchodním rejstříku či jako občanská sdružení, ale domnívám se, že nejsou zaregistrovány vůbec nikde. Zcela určitě jsou však ryze soukromé se samozvaným vedoucím představitelem - panem Vladislavem ZEJDOU a nemají vůbec nic společného se státní reprezentací a zajišťováním její činnosti…

Jiří Dodal
Generální tajemník Aeroklubu ČR
Zaměstnán v letecké sportovní organizaci od roku 1974 (Svazarm, Aeroklub ČSFR, Aeroklub ČR),
Vyznamenán Diplomem Paula TISSANDIERA, za práci pro české a světové letectví
(pozn.- vyznamenán v čem, když naše národní letectví se propadá za země, které bývaly za námi a on bývalý estébák se povyšuje na člověka zachránce českého a světového letectví)
Mezinárodní rozhodčí, delegát ČR v Mezinárodní komisi pro všeobecné letectví FAI.
/Pozn.: V roce 2013 vyznamenaný medailí Charlese Lindberga na FAI jako neletec a deformátor českého leteckého sportu po roce 1989. Osvědčený spolupracovník StB a kádr někým „vyšším“ doporučený pro post svazarmovskou činnost po roce 1989, nastoluje do činnosti Aeroklubu větší totalitu a pronásledování nepohodlných sportovců než tomu bylo v období nechvalné normalizace za Svazarmu, s manipulací veřejného mínění proti nejúspěšnější letecké sportovkyni historie českého letectví Haně Zejdové. Dlouho popíral svoje postavení u tajné bezpečnosti proti svým spolupracovníkům, na které podal několik desítek udání, než byl usvědčen podpisem k zavázání a mlčenlivosti o své zločinné činnosti. Jeho hlášení na své spolupracovníky jej řadí mezi zločince bolševického systému moci. Dokonalá estébácká pomluva jeho dopisem na MŠMT ministryni Petře Buzkové (psané našim nejvyšším státním činitelům, i do Austrálie a USA), způsobila dodnes neuznání LAVS k dotacím na sport, jej charakterizuje do řad nejhorších zločinných funkcionářů sportovního letectví. Zatímco my musíme mít lustrační osvědčení, tento estébák ve vedoucím postavení si žije v blahobytu. Za odsouzení a označení této zločinnosti IVO J.Dodala podle zahraničních pramenů za zločinností před i po roce 1989 jsem vyšetřován na policii a pohnán k soudu k omluvě zločincům v AeČR. Nikdy k žádné omluvě těmto zločincům nedojde, ani pod vězením nebo dalším zorganizovaným upálováním čarodějnice jedné z nejlepších plachtařek světa, k jakému došlo na shromáždění reprezentantů v Moravské Třebové roku 1993, ani pod výhružnými anonymními dopisy./

Naproti tomu jiná hodnocení Hany Zejdové, neslučitelná se zločinností IVO J. Dodala a jeho lidí:

„Pro svět jsou výkony České pilotky Hany Zejdové tím, co výkony Martiny Navrátilové a Ivana Lendla v tenise a Jana Železného v lehké atletice “ – to jsou slova čestného prezidenta FAI dr. Čeňka Kepáka v roce 2000.

Expremiér a nynější prezident republiky pan Miloš Zeman se záštitou nad expedicemi Kangaroo do Austrálie hodnotil výkony Hany Zejdové s nejvyšším oceněním od FAI medailí Otto Lilienthala jako ocenění na úrovni zlaté Olympijské medaile nebo Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu světa. V Aeroklubu s estébáky v čele je Hana Zejdová vymazána z historie českého sportovního letectví a stejně jako Martina Navrátilová dodnes nesedí svými progresivními postoji ve sportu mnoha bývalým morálním a mravním provinilcům a nejhorším lidem našeho národa.

Z tisku:

Velké překvapení na mistrovství Evropy. Jako nejmladší účastnice na nejstarším větroni získává česká debutantka Hana Zejdová pozici druhé vicemistryně Evropy.
Zejdová jako blesk.
Hana Zejdová na mezinárodních závodech v polském Lešně překonává v rychlosti na trojúhelníkové trati 500 km trojnásobného mistra světa Janusze Centku.
Suverénně vítězí na ženských i mužských mezinárodních soutěžích.
Na předmistrovství Evropy dosahuje nejvyšší rychlosti i před muži.
Rekordy, které obtěžují. Nepotřebná světová rekordmanka.
Světově úspěšná žena nesmí být v České republice v leteckém sportu výrazně lepší než muži.
Hana Zejdová psala dějiny letectví. Poláci ji chtějí na poštovní známku.
Jejich tisk s nadšením píše: „Hana i „Diana“. Czeszka pracuje na chvale polskich skrzydel“. „Létání na Dianě to je koncert“, píše její konstruktér Bogumil Beres.
FAI hlásí: Z celkově 52 překonaných světových rekordech ve všech leteckých odbornostech Hana Zejdová podává za rok 1998 sama 32 výkonů ke schválení.
Kdyby světové bezmotorové létání mělo být po někom pojmenované, tak po Haně Zejdové .
Polský delegát FAI prohlásil, že výkony Hany Zejdové jsou tak impozantní, že by nemohl hlasovat pro jejich sportovce k udělení prestižní Lilienthalovy medaile. Naopak český delegát Jaroslav Vach jak snadno zjistili ostatní delegáti pro Hanu Zejdovou nehlasoval.
Po nepřehlédnutelných závodních i rekordních úspěších následuje potrestání po vzoru závisti a nepřející české mentality.
Hanu Zejdovou více uznává svět než my. Umí, troufá si, a proto musí být umlčena.
Místo uznání asi přijde vyhazov z práce.
Zejdová to nevzdala.
Hana Zejdová je českým aeroklubem stavěna do role Martiny Navrátilové.
Likvidace sportovkyně.